Martinique

Ahoj z Polárky !

Zdravíme vás z nového kontinentu, kam jsme dopluli 1.3. 2005. Po přeplavbě Atlantiku jsme přistáli ve Fort de France, hlavním městě francouzského ostrova Martinique.


Plavba byla zcela bezproblémová a proběhla přímo příručkově: Po většinu plavby foukal východní či severovýchodní pasát o síle 3-6 stupňů Beauforta. Semtam se vítr stočil a vál od jihovýchodu, ale to bylo pouze výjímečně. Také jsme zažili dva a půl dne bezvětří. Bylo to právě v polovině plavby a tam to bylo příjemné – v klidu se uprostřed Atlantiku vyspat, zaplavat si na hladině rovné jako zrcadlo, zarybařit si a zahrát si - Dan se den za dnem zlepšuje ve hře na kytaru a já jsem využila bezvětří ke hře na elektronický klavír, který jsem jako velké překvapení dostala k narozeninám. Měli jsme pro přeplavbu posilu – Skotku Elaine, která právě cestuje po světě. Pomohla u kormidla a zároveň umí pěkně hrát na irské flétny, takže se k nám připojila a bylo během cesty živo a veselo.


Režim za plavby je celkem stereotypní: Střídali jsme se ve službách u kormidla po 4 hodinách – každý tedy kormidloval 4 hodiny ve dne a 4 v noci. Ovšem abychom nesloužili pořád ve stejných časech, Dan ke svým službám přidal sem tam nějakou hodinu, aby se nám služby posouvaly v denním cyklu. Ve vaření jsme se střídali spontánně bez služeb – jídlo vařil či připravoval jeden z těch dvou, co právě měli volno.


Co se týče zajímavostí během plavby, několikrát se k nám připojilo hejno delfínů, rozeznali jsme minimálně dva různé druhy. Velrybu jsme potkali jedinou – jednoho plejtváka malého a pak jednou kolem Polárky plulo velké hejno modrozlatých ryb, velmi pravděpodobně to byl zlak nachový. Jednu jsme ulovili – měla 103 cm – a snědli, byla výborná.


zlak nachovy


Že by zlak nachový...?


Osamělí rackové poletovali kolem lodi během celé plavby, divili jsme se, že byli na otevřeném oceáně během celé plavby, tedy až 1000 mil od jakékoliv pevniny! První větší hejno ptáků jsme viděli až cca 80 mil před Martiniquem. Jeden z nich dokonce podnikl nálet na mou hlavu. Bylo to za tmy a pořádně jsem se lekla. Celkem děsivé také je, když do vás během noční služby u kormidla zničehonic narazí létající ryba, to jsem se taky lekla pořádně. V první polovině plavby jsme měli po ránu na palubě pravidelně tak 2-3 létavice velké asi 20cm, smažené byly dobré. Kromě dospělých jsme téměř denně na palubě nacházeli malinká mláďata létavic, cca 2-3cm velká, zřejmě je vítr strhl z hladiny a vyzvedl do výše a tak se dostala až k nám na palubu. Lodě jsme potkávali především nakladní, i když plachetnice jsme také dvě viděli, jedna z nich proplula asi 100m od nás, byl to francouzský katamaran. Mávali jsme na sebe vzájemně – bylo to příjemné uprostřed obrovské modré vodní plochy potkat lidi.


mlade letavice


Mládě létavice


Na závěr trochu statistiky: přímá plavba z ostrova Sao Antao v Kapverdském souostroví na ostrov Martinique byla dlouhá 2153 námořních mil, tedy 3987 km. Trvala od 9.2. do 1.3, bez dvou hodin 20 dní. Průměrný denní výkon byl tedy 107,65 NM, 4,485 NM/ hod.


V uplynulých třech týdnech jsme spolu s naší návštěvou (moji rodiče) podnikli plavbu do jižního Karibiku a navštívili jsme Grenadu, Grenadiny (Sandy island, Carriacou, Union island, Palm island, Tobago Cays, Bequia) a St. Vincent. Ostrovy jsou to většinou velmi zelené a bohaté na vegetaci, krásně barevné. Nádherným zážitkem bylo šnorchlování na korálových útesech a pozorování podmořského života.


Nyní jsme opět na Martinique a vyrazíme směrem na sever Karibského moře a dále na Floridu.


Petra, Daniel a Polárka

Fort de France, Martinique, 28.3.2005



Menu   Zpět