Saint Martin

Přátelé a kamarádi!

Zdravíme vás z ostrova Saint Martin / Sint Maarteen v severovýchodním Karibském moři. Omlouvám se za dlouhé odmlčení, které se odrazí na délce tohoto informačního pamfletu tak se obrňte trpělivostí nebo si to dejte po částech. Naposledy jsme se ohlásili z Martinique, odkud jsme během prvních dvou týdnů v dubnu pomalu pluli na sever. Pluli jsme ve flotile tří českých lodí, potkali jsme se na Martinique. Na jedné – Isabell, cca 13ti metrovém dvoustěžníku – pluly dva páry prima lidiček od Zlína a na druhé, 12ti m lodi Pura Vida pluje a bydlí Jablonečák Pedro. Tak jsme se přískoky posunovali přes ostrovy Dominika, Guadeloupe a Antiqua až sem na Saint Martin. Pedro tady na své lodi žije a pracuje a chtěl nás s ostrovem seznámit. Pro nás to byla cestou na plánovanou Floridu jen malá zajížďka, tak jsme se rádi připojili. Na každém ze zmíněných ostrovů jsme se zdrželi 2-3 dny.


Dominika

Dominika je krásně zelený pralesnatý ostrov, podnikli jsme tam v osmi lidech dobrodružný výlet na korbě náklaďáku. Z ostrova jsme v ďábelské rychlosti něco zahlédli, daleko víc energie jsme však strávili křečovitou snahou se na korbě udržet. Řidiči jsou tam vážně naprosto šílení! Na Dominice žije ještě pár původních karibských obyvatel, potomci kmene Karibů. Dnes žijí v jedné velké vesnici a živí je turisté, co se na ně jezdí dívat. Tradičně byli Karibové výborní ve výrobě všeho možného ze slámy a různých stébel. Tak například ze slámy vyráběli absolutně vodotěsné kánoe, o nádobách na transport vody ani nemluvě. Dalším zázrakem ostrova je fakt, že na něm teče 256 řek. O vodu tam tedy není nouze, voda teče všude a pořád, což je mezi karibskými ostrovy výjimkou – voda je často vzácná a drahá, nezřídka pouze odsolovaná mořská, což je nákladný proces.

Na kotvišti na Dominice jsme potkali další dvě české lodě! Jedna pluje pod vlaskou Jihoafrické republiky a jmenuje se „Shoestring“, tedy tkanička do bot.Sám si ji postavil Petr Mužík, který se před více než šedesáti lety v JAR narodil českým rodičům. Jeho otec byl do Johannesburgu vyslán Tomášem Baťou, aby založil a vedl tam místní pobočku jeho obuvní firmy. Mluví báječně česky a byl úplně u vytržení, že vidí českou loď a hned čtyři pohromadě. Strávili jsme s ním a jeho ženou, Jihoafričankou Mayou, příjemný večer u nich na lodi. Všechny nás patřičně zaskočil pokladem, který si přivezl až z JAR – vychlazeným plzeňským pivem! Při té příležitosti jsme se dozvěděli, že nějaký jihoafrický pivovar odkoupil většinový podíl pivovaru plzeňského! Na posední české lodi, „Tradewinds II“, již sedm let žijou Honza a Zuzka z Českých Budějovic. Poslední rok a půl žili a pracovali na St. Martinu a právě oni nám řekli, že bychom mohli sehnat práci na splacení dluhu za Polárku tam.


Iles Saintes – Svaté ostrovy

Mezi Dominikou a Guadeloupe je malé souostroví Iles Saintes – Svaté ostrovy. Tam jsme zastavili na šnorchlování, u jednoho z ostrůvků jsme obeplavali menší mys, pod kterým padala podvodní stěna přímo od hladiny do hloubky. Byly vidět spousty ryb jak korálových tak mořských a kromě toho množství vodních rostlin a korálů. A večer jsme si všichni na dalším, neobydleném ostrově udělali oheň, klasický táborák s grilováním a kytarou a českými písničkami – bylo to fajn, že nás plula spolu parta.


Guadeloupe

Guadeloupe byl pro nás jen zastávkou na půl dne a přenocování na kotvě, na břeh jsme vyskočili jen na chvilku.


Antiqua

Zato na Antiguě jsme se ocitli právě v době, kdy se tam pořádala dvoutýdenní regata. Závodilo se v mnoha kategoriích, od závodu na malých čluncích – dinghy – po závody obrovských megajachet a to jak supermoderních, vybavených veškerou technikou tak klasických dřevěných starých plachetnic. Prostě se tam akorát sjela jachtařská závodní smetánka ze všech koutů světa. Ty klasické mnohostěžníky byly nejkrásnější!


Saint Martin

Poté jsme již zamířili přímo na Saint Martin. Rozhodli jsme se to aspoň zkusit štěstí a po práci se poptat, protože bylo jasné, že plavba na Floridu by trvala další 2-3 týdny a pak bychom tam mohli zůstat a pracovat jen pár týdnů abychom včas mohli ujet na jih před obdobím hurikánů, které začíná během června. Práci jsme sehnali hned první den co jsme připluli a další ráno jsme už šli pracovat. V jedné loděnici jsme narazili na Němce - Namibijce Klause, prostě běloch z Namibie co mluví i německy. Ten dával dohromady loď, kterou na Grenadě zničil loni v září hurikán IVAN, každý ji odepsal, on ji koupil za 3 000 USD a udělal z ní parádní loďku. Je to laminátová loď americké výroby Hunter 42. Potřeboval pomoci na 3 dny se šmirglováním laminátu. Řekli jsme si o 10 usd/hod, zkusili jsme to, věděli jsme, že je to tady obvyklá částka. Řekl, že nám může dát 8, tak jsme si plácli. Na začátek paráda. No a jak jsme v této loděnici pracovali na jeho lodi, seznámili jsme se s Uruguaycem Alexandrem, který je na 17ti metrovém katamaránu. Majitel je Argentinec a najal si ho, aby mu ten katamarán převezl do Argentiny. Na loď však nikdo 4 roky nesáhl a byť zvenku vypadá dobře, uvnitř se všechno rozpadalo. Tak si nás najal na pomoc, tentokrát to klaplo a pracovali jsme za 10 USD/hod. Dělali jsme od každého trochu – laminování, rozvody elektřiny i vody, různé úklidy,… Tam jsme pracovali měsíc non-stop, denodenně a díky této práci se nám podařilo splatit dluh 5000 USD za Polárku, což je paráda – zvládli jsme to v rekordním čase a je to pro nás úleva.

Nyní už třetí týden pracujeme pro Mozambičana, původem Portugalce, který také připlul s rodinou až sem, žije tu mnoho let, mají velkou firmu, spravují motory. Loď už prodávají, po 20 letech a chtějí aby trochu vypadala. Svěřil nám to také proto, že sám to dělat nemůže. Loni mu voperovali 4 by passy. Ale vybral si nás také díky naší pověsti po první práci, kterou jsme tu dělali. Tak jsme rádi. Je to ocelová loď, na které dáváme dohromady trup, který je již místy prorezlý a jinde dost zrezlý. Zbavujeme ocel rzi – oklepáváním, to je hrozná práce, pak ošetřujeme chemikáliemi a mnohokrát natíráme.

Do práce jezdíme na naší nové dinghy – člunek na přibližování ke břehu od zakotvené lodě -, kterou jsme koupili na Dominice. Je malá a laminátová – moc jsme si chtěli pořídit laminátovou, protože obě, které jsme měli – jedna nafukovací a druhá skládací, se již nadobro zničily. Ovšem jak jsme na ní jezdili tady po laguně, zjistili jsme, že nám do ní den ode dne víc teče, což jednoho dne vyústilo v potopení. Už je to dost dlouho, ale zážitek to teda byl. Příliš jsme se naložili a po zpomalení motůrku se do lodi přes příď nahrnula voda. Než bys řekl švec, vše pod námi zmizelo a my zmizeli ve vodě. Motor z převrácené loďky mě trochu praštil po hlavě a zmizel ve vlnách. Já plavala k nejbližší zakotvené lodi, kde jsem čekala na záchranu chycená jejich kotevního řetězu. Dan z posledních sil držel lano člunu, abychom ho neztratili. Pak jsme s okolojedoucím Francouzem zachránili skoro všechno, motor jsme okamžitě vymyli sladkou vodou a rozchodili, akorát mobilní telefony se nevzpamatovaly, SIM karta koupel ve slané vodě kupodivu přežila a tak nám číslo zůstalo nezměněné. Takže když skončila práce na katamaránu, hned jsme se vrhli na ní – na poslední chvíli. Našli jsme díru, zalaminovali a pak jsme taky slaminovali dohromady obě její části, mezi které jsme nacpali pet flašky o objemu asi 70 l, aby se už nikdy nepotopila, nakonec natřeli (červeno – modře jako Polárku) a po téměř týdnu práce je z ní parádní plavidlo. Doplněná o malinký přívěsný motor Suzuki 2,2HP je úplně skvělá. Ten jsme pro změnu dostali od jednoho Švýcara, že se mu na lodi válel už tři roky celý zanešený a nepoužívaný a tak jestli ho prý vyčistíme a rozchodíme, je náš. Museli jsme vyčistit celou nádrž, vyměnit část karburátoru a jezdíme jak o závod.

Několik málo volných dnů mezi starou prací na katamaránu, spravování dinghy a teď tou novou prací jsme využili k práci na naší lodi anebo shánění věcí pro plavbu. S pomocí jiných máme konečně příďové kování se dvěma kolečky, což výrazně usnadní kotvení. Starého způsobu házení i vytahování kotvy ze zádi už jsme měli plné zuby, navíc ve velkých vlnách či silnějším větru se to ve dvou stávalo téměř nemožným. Definitivní komplikací záďového kotvení bylo to, že jsme si pořídili větrné autokormidlo. To je připevněné právě na zádi za lodí a házení kotvy by ho velmi ohrožovalo, mohli bychom o něj zase brzy a snadno přijít. Z kormidla máme obrovskou radost, velmi nám ulehčí plavbu ve dvou. Pokřtili jsme ho Matylda, protože jsme ho zakoupili v den Matyldina svátku a jméno nám to přišlo výborné. Dále jsme udělali – svařili – ocelový můstek nad zadním zábradlím nad balkonem, kam připevníme solární panel, který máme zatím stále na střeše vstupní budky, což není moc praktické.

Nejvíc práce na Polárce nám dává boj s korozí uvnitř. Vsadili jsme na epoxidové barvy a uvidíme, jak dlouho to vydrží. Ona by Polárka tu naší plavbu sice vydržela s minimální údržbou, ale nechceme domů přijet s rezavým vrakem. Koupili jsme malý generátor za 99 euro, výkon 650W , ani není moc hlučný, i když je to dvoutakt. Zatím to funguje a je fantastické mít vrtačku , brusku atd. kdykoliv k použití. Chystáme se koupit SSB přijímač, abychom měli zprávy a faxy o počasí. S ním bude další plavba bezpečnější, budeme mít veškeré informace i na moři. Konečně něco o ostrovu: Má dost zvláštností, tak například že je z poloviny francouzský a z druhé holandský. Holandská strana, tedy SINT MAARTEN, má hlavní město Philipsburg a oficiální řeč holandštinu, ale málokdo z lidí ji ovládá, možná státní zaměstnanci ano. Je jich 39 000. Na francouzské straně, tedy SAINT MARTIN je hl. m. Marigot, obyvatel této části ostrova je 35 000. Jinak je ostrov zajímavá směsice národností. Žije tu zhruba 40 procent původních místních obyvatel a zbytek jsou přistěhovalci všech národností, i když bílí Jihoafričané mezi nimi převládají. Jsou velmi podnikaví a pro ostrov jsou velkým ekonomickým přínosem. Je zajímavé, že zrovna na takovém jednom malém ostrově – cca 47 km2 - je tolik peněz. Samozřejmě žijou z turistů, ale to všechny ostrovy a tak bohaté nejsou. Dost lidí tvrdí, že je to díky drogám, že je ostrov taková velká pračka špinavých peněz. Je to možné, drog je tu dost ale to taky všude po Karibiku. Spíš že se asi odtud řídí kšeftování s nimi. No, hlavně, že je práce, tak toho ještě chvilku využijeme, vyděláme na proplutí Panamským průplavem a vyrazíme dál. Uprostřed ostrova je obrovská laguna – mořsko vodní, ve které kotví spousta lodí. Je uzavřena dvěma mosty, holandským a francouzským. Mosty se otevírají cca 5x denně, aby mohly lodě vplouvat a vyplouvat. U francouzského mostu je malá hloubka, je tam vykopaný kanál 1,8m a tak jsme museli vplout mostem holandským, kde je i pro nás (ponor skoro 3m) vody dost. Kotvíme ovšem na francouzské straně. Po přihlášení se na policii se na holandské straně může stát jen 2 týdny a ještě se platí, zatímco u Francouzů je pobyt časově neomezen a zdarma. A navíc náš kamarád Jablonečák Pedro z Pura Vidy má na francouzské straně laguny svou bóji, kterou nám půjčil, takže jsme na ni od příjezdu 12.4. vyvázáni a nemuseli jsme kotvit a nemáme žádné obavy o loď i když jsme celé dny v práci. Za kulturou tu moc nechodíme, když nepočítáme časté návštěvy mezi českými loděmi, při kterých bývá vždycky veselo. Ale jednou jsme byli v jednom baru, kam nás pozval náš známý Skot jménem Ían. Byla to poslední noc, druhý den se bar zavíral provždycky, takže to bylo trochu nostalgické. Pěkná putyka v dřevěném baráku, psi courající se mezi stoly, majitelka jako vystřižená z filmu limonádový Joe. Sezvali všechny muzikanty z ostrova a ti hráli celý večer, různě se střídali, míchali skupiny, improvizovali a bylo to úžasné. Fantastickou harmoniku hrál muž jménem DC (dý sí), který prý hrával se skupinou ZZ Top. Pro Íana, který sám hraje na kytaru, mandolínu atd. je to nejlepší harmonikář na světě. Momentálně však bez koruny žije ve vypůjčené lodi v loděnici, kde jsme pracovali. Další kulturou jsou návštěvy u George, Čecha, který už tady žije deset let. Slavili jsme u něj jedny narozeniny. Při té příležitosti pekli skvělé skopové, vařili jsme k tomu špenát a zelí a Dan dělal knedlíky. Bramborové i houskové v neuvěřitelném množství. (Asi osm šišek houskových a devět bramborových). Byla pěkná žranice. U George, ale také na lodích sledujeme filmy z počítače. Slavnosti Sněženek, S tebou mě baví svět, Potkali se u Kolína, A je to, Tajemný hrad v Karpatech … Bylo i kino na Polárce, Whale Rider, akorát jsme to měli nadvakrát, protože jsme se napoprvé utrhli z kotvy během představení. To bylo ale ještě na Guadeloupe, teď stojíme na boji a nic nás netrápí. Takže tady máme kolem sebe dobrou společnost. Kromě Čechů jsme tu poznali mnoho Jihoafričanů, většina z nich tu žije ale přijeli na lodích a je mezi nimi mnoho zajímavých lidí. Všichni z nich bílí, co mají v JAR problémy přežít, nemohou najít práci, jejich děti nemohou studovat, prostě rasismus proti bílým. Stejně tak - a možná hůř – je to v současné době v Namibii. Pár lidí, co odtamtud odplulo, již se po změně vlády, kdy jsou tam samí černoši, nemohou ani vrátit. Jeden z nich, Gregg, sem připlul s rodinou na šestnáctimetrové dřevěné lodi, kterou postavil sám, bez použití elektrických nástrojů, velice úsporně. Stavěl ji deset let a to si na všechno vydělával jako řezbář.


Kam dál?

Teď máme před sebou ještě poslední tři dny práce, pak víkend na dochystání lodě a rozloučení s místními i českými přáteli a vyplujeme dál. Poplujeme přímo do Venezuely, nejspíše do Cumaná. Tam potřebujeme loď vytáhnout, udělat drobné opravy a natřít pod vodoryskou antifoulingem – speciální barvou proti narůstání podmořských potvor. Chceme tam také doplnit levné zásoby na další cestu a poplujeme do Panamy, odkud již do Tichého oceánu.


Petra, Daniel a Polárka

Saint Martin, 28.6. 2005



Menu   Zpět