Plavby v okolí Islandu 2

Ahoj domů !!!

Tak jsme se vrátili z plavby na ostrov JAN MAYEN zase zpátky na Island. Ještě před ní jsme však navštívili další zajímavá místa tady.


Severo-západní fjordy

Ze Siglufjorduru, odkud jsme naposled psali, jsme se opravdu vypravili na západ a pluli jsme podél pohoří Hornstrandir, které již leží v oblasti severo-západních fjordů. Podle Islaďanů to je nejkrásnější část z celé země a my můžeme jen potvrdit, že tam je opravdu krásně. Je to určitě nejdivočejší část Islandu, nevedou tam žádně silnice a poslední obyvatelé odtamtud odešli do civilizace v padesátých letech. Nejvíc nás asi zaujaly dva útesy, které přímo z moře stoupaly do neuvěřitelné výšky 600 metrů a na kterých hnízdí desetitisíce mořských ptáků – racek atlantický, bouřňák lední, alkoun, alka malá a určitě nějací další. V té době zrovna měli v hnízdech vajíčka. V zátoce poblíž jsme zůstali na kotvě, přijeli na malém člunku na břeh a na tyto útesy se vyšplhali a tak jsme mohli ptačí život pozorovat i shora.


Grímsey

Po návštěvě dvou měst v západních fjordech – Bolungarvík a Ísafjordur – jsme se zase otočili zpátky k východu kvůli plánované cestě na Jan Mayen. Dlouhodobě během června jsme měli celkem nouzi o vítr, občas jsme na něj museli čekat i celý den. Tak jsme stáhli plachty a chytali ryby, hráli karty nebo spali (pouze v dostatečné vzdálenosti od pobřeží). Po pěti dnech plavby jsme přistáli na malém ostrůvku GRÍMSEY. Ten je zajímavý mj. tím, že jeho severní částí prochází severní polární kruh. Jinak je tam jediná rybářská osada s 93 obyvateli a podél celého ostrova také útesy s mořskými ptáky, nejvíc je tam papuchalků (viz foto). Ten je i místní specialitou – nám však připadá příliš roztomilý na to, abychom ho jedli, a tak ani nevím, jak ho místní kuchaři připravují. Rackové atlantičtí, buřňáci lední, alky i alkouni – ti všichni už měli částečně vylíhnutá mláďata (viz fotky). A tak když jsme s pomocí lana slezli dolů po útesech, mohli jsme si je pěkně zblízka v jejich hnízdech prohlédnout – jsou pěkně chundelatá a moc roztomilá. Mláďata papuchalků již taky byla vylíhnutá, ale protože papuchalkové žijí v norách v trávě a mláďata nory opouštějí až na konci srpna, tak jsme je neviděli.


Olafsfjordur

V Olafsfjorduru na severním pobřeží Islandu jsme vyzvedli 4 členy posádky, kteří na dva týdny přiletěli z Čech, abychom se vydali na plavbu k ostrovu Jan Mayen. Měli jsme neuvěřitelné štěstí na vítr, a tak jsme těch 375 námořních mil, které nás od něj dělily, upluli za dva a půl dne.


Jan Mayen

Ostrov JAN MAYEN leží v polárním arktickém pásmu, patří Norsku a není osídlený. Norové tam však mají polární stanici, která má dvě části – meteorologickou a navigační. Polární stanici jsme navštívili jednak ze zvědavosti, ale také kvůli povolení, které nám museli udělit, abychom se po ostrově mohli pohybovat, a to pouze 24 hodin. Posádka stanice byla velmi příjemná a pohostinná, nakrmili nás a nechali vykoupat v teplém bazénku – velitel, lékařka, 4 meteorologové, 4 specialisté na navigační technologii Loran a oní zajišťují servis a běžný chod stanice (mechanici a kuchařky).


Ostrov je sopečného původu, má rozlohu 373 m2 a krajina je tam dost pustá – ze zeleně tam rostou pouze mechy a lišejníky a nizoučké přízemní květinky, které jsou schopny odolávat silnému a ledovému větru. Velkou jeho část pokrývá láva a lávový štěrk, protože na ostrově se nachází nejseverněji položená činná sopka na světě – Beerenberg, která naposledy explodovala v roce 1970. Její vrchol je ve výšce 2 227 metrů nad mořem a po valnou většinu roku se ukrývá v mlze – ani my jsme ho neviděli. Z hřebene pod vrcholem se až do moře táhnou tři široké ledovcové splazy a několik menších.


Hrísey

Cesta zpátky na Island proběhla taky bez problémů, potkali jsme cestou pár velryb, jednu dokonce i s mládětem. U severního pobřeží jsme přistáli na malinkém ostrůvku HRÍSEY. Ten je zajímavý tím, že se na něm již několik generací farmaří a to bez ovcí, které jinde na Islandu likvidují veškěrou květenu. Proto zde jsou krásné louky plné kvítí, dost nám to připomínalo horské louky v Čechách. Další zajímavost je to, že donedávna na ostrově nebylo žádné auto (dnes jich je tam asi 5) a lidé i zvířata se přepravovala po ostrově výhradně na traktorech. Dodnes před každým domkem stojí jeden zaparkovaný a je v plném používání. Dokonce je mají upravené tak, že za tělo traktoru zapřáhnou speciální kárku, ve které vozí děti, psy, nákup, atd. Převládají staré modely Zetorů, které jsou dodnes u islandských farmářů velmi populární. Více než polovinu ostrova tvoří ptačí kolonie. Výjimečně to jsou ptáci pozemští, nikoliv mořští.


Blonduos

Podél severního pobřeží jsme se posunuli do městečka BLONDUOS, kde jsme zase vysadili čtyři krátkodobé členy posádky – odjeli domů. A my jsme se pustili do kosmetických úprav Polárky. Měla totiž již značně prorezlou palubu a tak jsme rez otloukali kladivem, brousili bruskou a natírali základní barvou a pak ještě červenou na povrchu. To celé nám trvalo týden, protože nám do toho občas pršelo a my museli práci přerušovat. Teď už Polárka vypadá celkem k světu a my se můžeme vydat dál směrem do Reykjavík, a to podél západních fjordů.


Petra a Daniel

Bloduos, Island, 18.7. 2004



Menu   Zpět