Plavby v okolí Islandu 1

Ahoj všichni!!!

Zdravíme všechny ze SIGLUFJORDURU, malého fjordu zhruba uprostřed severního pobřeží Islandu. Od minule máme spoustu novinek…..


Seydisfjordur - Siglufjordur

Ze Seydisfjorduru, odkud jsme psali naposled, jsme vypluli 18.5., pobyli jsme tam něco přes týden. Část té doby jsme strávili nutnými opravami – největší problém byl s motorem. Cestou po delší jízdě na motor se nám stalo, že najednou zkolaboval, z výfuku se valil hustý bílý dým a konzumoval příliš mnoho oleje. Náš motor je z traktoru ZETOR, rok výroby 1990, ale model je to ze začátku sedmdesátých let. Naštěstí jsou Zetory na islandských farmách nesmírně populární a dodnes používané, a tak má Zetor zastoupení v Reykjavíku. Naštěstí jsme toho však nemuseli využít, protože se ukázalo, že byl problém ve filtrech – olejovém, který byl děravý i v palivovém… Zkrátka si to vyžádalo téměř tři dny mravenčí práce, ale žádného místního inženýra jsme k tomu nakonec nepotřebovali – Dan se rychle učí.  smile


Seydisfjordur – Borgarfjordur eystri

Plavba Seydisfjordur – Borgarfjordur eystri byle velmi namáhavá, protože jsme pluli přesne proti větru (museli jsme tedy křižovat, čímž se vzdálenost hned 2x či 3x zvětší). Kromě toho ten vítr byl přímo ze severu, a to jsme si vyzkoušeli, že opravdu “Severní vítr je krutý,….”. Je to vážně obrovský teplotní rozdíl – např. když foukalo ze severu, sněžilo, padaly kroupy, vítr byl ledový a teplota kolem O stupňů. Zatímco když o dva dny později foukal východní, byl to příjemný teplý vánek a počastí bylo na opalování, až k 20 stupňům…. A to klidně ze dne na den. Nicméně my pluli proti severáku, naštěstí jenom asi 16 hodin. V Borgarfjorduru se nakonec odpojil i Jirka, takže od 19.5. jsme na Polárce sami dva.


Borgarfjordur eystri

>Borgarfjordur eystri je ideální místo pro pozorování mořských ptáků, tedy hlavně racků a papuchalků, přímo u vjezdu do fjordu je poloostrůvek, který je osídlen tisíci ptáků. V květnu samice kladou vajíčka a sedí na nich, samci létají jako diví a krmí je. Taky jsme si udělali jeden výlet přes horský hřeben do neosídlené zátoky Brúnavík, kde jsme objevili malý oranžový domeček. Takové podobné jsou rozeseté po celém Islandu v horských sedlech nebo při neosídlených pobřežích a jsou to domečky, vystavěné záchrannou službou a určené k přespání v případě ztroskotání, zabloudění, extrémního počasí, atd. Je tam vždycky pár postelí, deky, spacáky a nějaké oblečení, kamna nebo vařič, trvanlivé potraviny, voda a v některých i telefon, kterým jse možno se spojit s nejbližší farmou či přímo se záchrannou službou v případě potřeby.


Borgarfjordur eystri – Thorshofn

Plavba Borgarfjordur eystri – Thorshofn byla naše premiéra plavby jen ve dvou. 96 námořních mil (nm), 19 hodin. Byli jsme trochu unavení, ale zvládli jsme to v pohodě. Tímto jsme obepluli nejsevero-východnější cíp Islandu, poloostrov Langanes a dostali se tak na pobřeží severní. Cestou jsem viděla 2x ocas nějaké velryby.


Thorshofn

Thorshofn (22.5. – 31.5.) nám nejprve připadal jako malé rybářské městečko, kde není nic, kromě obrovského sportovního centra s bazénem. V podstatě to je i pravda, ale přesto se tam Polárka zdržela 10 dní. To všechno zase jenom díky lidem, které jsme tam potkali…. Zaznamenali jsme tam nový druh místního sportu – “yacht-watching” neboli “safari”. To spočívá v tom, že místní občané přijíždějí svými auty až na molo, kde kotvíme, prohlédnou si Polárku i nás (samozřejmě z auta), otočí se a jedou zpátky. Nejdřív nám to připadalo dost komické, ale rychle jsme si zvykli. Ovšem ti, kteří z auta vystoupili a přišli k nám, byli vždycky něčím zajímaví a kromě toho dost ochotní a družní. Později jsme si všimli, že když mají místní volný večer či víkend, mnozí prostě sednou do auta a vydrží několik hodin jenom jezdit po městečku (z našeho pohledu vesnice, sotva 400 obyvatel…) tam a zpátky. Je to taková islandská verze procházky.


Místní bazén jsme velmi nadšeně vyzkoušeli – voda je velmi teplá a dokonce jsou tam dva malé bazénky s vodou 38 a 42 stupňů, plácali jsme se tam tři hodiny!!! V Thorshofn jsme také vylepšili naše kamna. Našli jsme na skládce u jedné továrny rouru potřebného průměru, tam nám ji jeden pracovník ochotně uřízl a hle… další Polák. A tak to všechno začalo…. Jarek nás pozval k sobě domů na večeři. Jeho žena, Islanďanka Birna, připravila typický islandský pokrm – jehněčí kýtu se žampionovou omáčkou, brambory a salát. Bylo to vynikající, obzvlášť po delší době lodní stravy. Velmi rychle jsme se s nimi i s jejich 2 a půl letým synem Mansim spřátelili a pak jsme skoro týden s nima podnikali různé věci. Výlet do Vopnafjorduru k malému přírodnímu termálnímu bazénku (paráda!), výlet na pustý poloostrov Langanes, kde na vysokých útesech hnízní největší počet mořských ptáků na Islandu – je nádhera je pozorovat. Ochutnali jsme i vajíčka jednoho z nich, islandsky Langvía, latinsky Uria aalge. Jsou asi 2x větší než slepičí a moc dobrá. Nakonec jsme udělali velký dvoudenní výlet po zajímavých formace v jeho okolí, obrovský vodopád Detifoss a dva menší na stejné řece Jokullsá á Fjollum, kaňon Ásbyrgi ve tvaru koňské podkovy a další místa. V mezičase jsme jim pomáhali v jejich domě, který přestavují a připadali jsme si tam jako doma. Dokonce tak, že se nám (hlavně mně) vůbec nechtělo odplout…….


Thorshofn – Húsavík

Plavba Thorshofn – Húsavík se protáhla na 27 hodin, bylo to 86 nm. Měli jsme proměnlivý vítr a ještě celkem slabý, takže jsme často měnili nastavení plachet, abychom alespoň nějakou rychlost měli. Zato jsme ale viděli jednu pěknou velrybu – Minke whale! Tentokrát se nám ukázala skoro celá – má bílé břicho a taky bílý pruh na předních ploutvích, jinak je šedo-černá. Kromě toho jsme taky cestou přepluli severní polární kruh. Když bylo úplné bezvětří, Dan se dal na rybolov a během 10 minut vytáhl 6 velkých tresek! Jednu jsme snědli, něco jsme dali sušit a zbytek jsme nasolili. Do Húsavíku jsme dorazili 2.6. odpoledne. Je to asi nejznámější místo na Islandu, kde se organizovaně pozorují velryby – odtud se pořádají několikrát denně 3hodinové vyjížďky po zátoce na “whale-watching”. Toho jsme se nezúčastnili – my máme tu výhodu, že nejsme limitovaní ani časem, ani prostorem a doufáme, že ještě nějaké velryby spatříme sami. V Húsavíku jsme byli jen dva dny a skoro celé jsme je strávili ve velrybím muzeu a taky v námořním muzeu.


Húsavík - Siglufjordur

Z Húsavíku jsme vypluli 4.6. odpoledne směrem k ostrovu Grímsey. Vítr nám ale vůbec nepřál – foukal slabý a ještě přímo od Grímsey a tak jsme to vzdali a změnili cíl plavby – místo na sever jsme se otočili k západu a pluli jsme do Siglufjorduru. Tato plavba trvala 17 hodin, 52 nm.


Siglufjordur

Siglufjordur už je na islandské poměry město, má asi 1500 obyvatel. V letech 1903 – 1968 to byl největší přístav na zpracování sleďu v Evropě. Dnes je tady veliké a moc zajímavé muzeum sleďů, fotky z té doby jsou některé naprosto neuvěřitelné – v době, kdy veškeré islandské loďstvo mělo 250 lodí, bylo v přístavu v Siglufjorduru v jeden moment lodí 500! Většina těch cizích byla z Norska. Ale rybí fabrika je tady samozřejmě dodnes, stejně jako v témeř každém mětečku na islandském pobřeží. Pořád zpracovávají částečně sledě, ale hlavně tresky a krevety. Taky je tu velkou zajímavostí les. V údolí ve stínu hor a schovaný před větrem je malý lesík podél řeky s vodopádem. Les je samozžejmě uměle vysázený a velmi pečlivě udržovaný, oplocený, prostě místní chlouba a zázrak. Je smíšený, smrky, modříny, břízy.


Počasí

Co se počasí týče, průměrné teploty pomalu stoupají, i když ještě občas umí být pěkná zima – jenom ale se severním větrem, jinak je moc pěkně. Po noci už není ani památky, je tady non-stop světlo. Sluníčko sice ještě zapadá, právě teď už jen na hodinu a půl, ale na konci června z oblohy nezmizí vůbec.


Další cíl

Teď máme ještě pře dva týdny čas sami, chceme doplout na severozápadní pobřeží, které jsou celkem málo osídlené a prý je tam úžasná příroda. Koncem června by mělo přijet pár lidí a chceme udělat výpravu na ostrov Jan Mayen, který leží severo-východně od Islandu.


Tak zas příště!


Petra a Daniel

Siglufjordur, Island, 7.6. 2004



Menu   Zpět