Zprávy - Messages - 20.2. 2009

Port Lockroy, Antarctica

       20. února 2009, 66. den, 64°49´ jižní šířky, 63°29´ západní délky.


Waterbird dnes kotví v Port Lockroy, 64°49´ jižní šířky 63°29´ západní délky, na jednom z nejlépe chráněných kotvišť v Antarktidě. Přijel jsem sem z americké stanice Palmer, kde jsem kotvil 3 dny po 61 dnech na moři. Jsem šťastný, že jsem na nejúžasnějším z kontinentů a pomalu se učím, co to všechno pro jachtaře znamená.


Dnes ráno jsem zjistil, že loď plave v husté polévce úlomků ledu (s ojedinělými většími kusy, asi 2m dlouhými). V noci škrábaly o bok lodi a později mi budou stát v cestě, až pojedu člunem na břeh. (Později se dozvídám, že se v noci kousek za lodí za mohutného rachotu ulomil ze břehu kus ledu, až se stanice Port Lockroy otřásla. A já to všechno zaspal). Ráno mě navštívil tuleň leopardí, kterého jsem si v průzračné vodě mohl prohlédnout celého. Ani počasí rozhodně není nudné. Když vyjde slunce, je to krása a je dobré to využít k fotografování. Je-li bezvětří, je kolem hluboké ticho, narušené jen občas lámáním ledovců. Fouká-li vítr, nikdy nevíte, kdy zesílí a je dobré nebýt překvapen. Krajina je fascinující a stejně jako při své první návštěvě mohu říci, že působí zcela jinak než na filmech a fotografiích. Antarktida není mediální typ, musíte sem přijet, abyste poznali co je zač.


Mimochodem návštěvníci na tomto kontinentě nejsou nijak vzácní. Lodí s turisty se zde motá tolik, že musejí své trasy pracně koordinovat, aby se příliš nepotkávaly a nekazily turistům dojem divočiny. Jednou z jejich častých zastávek je i Port Lockroy, místo, kde tučňáci a lidé žijí pod společnou vlajkou. (britskou) Bývalá britská stanice byla zrenovována klubem nadšenců a její letní posádka provozuje muzeum a poštovní úřad pro turisty. Jaký kontrast s moderně vybavenou Palmer Station. Čtyři lidé žijí v jediné obyvatelné místnosti, bez zdroje pitné vody, na maličkém ostrůvku (Goudier) bez jediného člunu. Můžeme říci že jsou tak trochu exponáty ve vlastním muzeu, teprve nedávno jim nějaká loď přivezla topení. Kolonie tučňáků oslích je všude kolem domku. Doslova. Vykročíte ven a musíte dávat pozor, abyste na nějakého nešlápli.


Děkuji touto cestou všem, kteří jste byli se mnou během dlouhé cesty. Zprávy byly kromě rádia jediným spojením se světem po mnoho dní a protože byly osobní, mám z nich velkou radost.



       20th of February 2009, 66th day of my journey, 64°49´S, 63°29´W.


Waterbird is anchored in Port Lockroy 64°49´S 63°29 W in one of the best protected Antarctic anchorages. I arrived from Palmer station where I was anchored for 3 days after 61 days in The South Pacific. I am happy to be on the most exciting continent and I am learning what it means for a yachtsman.


This morning I found Waterbird in a soup of brash ice with pieces up to 2m long. They were scratching the hull in the night. I was told later that a piece of ice behind the boat broke from the shore in the night with a lot of noise and the house at Port Lockroy shook. I was sleeping as a baby. I had a visitor in the morning, a big leopard seal clearly visible in the calm water. The weather is not boring either. Everything is so beautiful with the sun shining. Calm winds mean a deep silence occasionally broken by ice cracking. When wind comes you never know when it becomes stronger and it is good to be prepared. The landscape is amazing and so as during my first visit I can say that the impression is very different from what I have seen on photographs or documentaries. Antarctic is not a movie star you have to come to see it in person to know what it is like.


Visitors are not rare here around Antarctic peninsula. Cruise ships are frequent and they have to schedule carefully not to meet each other too often. It would spoil the wild and abandoned country illusion for the customers. Port Lockroy is one of their landing. Penguins and people are living here together under one flag. (British) A former scientific station has been restored and preserved as a museum and post office. What a contrast with a scientific Palmer with all the civilization toys. There are four people here, living in one room without their own drink water source on a tiny island (Goudier) without a boat or a dinghy to go anywhere. A gas heater was brought by a ship recently. A visitor might think that they are a part of the museum. There is a gentoo penquin colony around the house. Literally. Whenever you walk around you have to be careful not to step on them.


I would like to thank to everybody who was with me during the long passage. Text messages were (apart from the radio) the only connection with the outside world for many days and they brought a lot of happiness.


Daniel


Port Lockroy 20.2. 2009



Menu   Back