Tlaková výše 

Barometr stoupá

nezastaví se ani na vrcholu stěžně

vítr už si nepohvizduje tak jako včera

a v noci poklimbává.

 

Barometr stoupá, div, že nepraskne

vítr se odebral někam pryč

a plachty nechal jen tak bez dozoru

možná jel na dovolenou.

 

Loď se pomalu houpe

na mrtvých vlnách sem a tam

plachtami to škube, prásk - prásk

jako když střílí.

 

Hladina se tiší

temně modré bezedné zrcadlo

vznášejí se v něm podivná průhledná stvoření

svítivá i žahavá.

 

Mraky slibují vánek

sedí na obloze bez hnutí

plané sliby, jako přikované, prásk prásk

už jim nikdo nevěří.

 

Barometr usnul - tisíc dvacet čtyři

i celá posádka - jeden

jen slunce se pomalu plouží výš a výš

jako včera, jako zítra.

 

Smrt přijde brzy

kolébání ustane, plachty ztichnou

snad i tikot chronometru

vše se zastaví.

                  20. 10. 08 na Nový Zéland

Menu Messages in the bottle Life on board