O demenci

Krátká historicko-politická úvaha

 

Zima umí být na Falklandských ostrovech nevlídná. Měl jsem tedy dost času přemýšlet o životě a všem co s sebou přináší. I o nemocech. Počasí má na člověka vliv. Přemýšlel jsem dokonce i o demenci. Ne proto, že bych u sebe pozoroval její příznaky. Na ostrovech ale v době mé přítomnosti probíhala akce „Dementia Awareness Week“. Její propagace byla tak originální, že jí nebylo možné přehlédnout.

 

K čemu může být dobrá nemoc, která vás zbaví schopnosti myslet? Nejste schopni si zapamatovat, že dnes odpoledne přijdou na návštěvu vaše děti. Později už nevíte že nějaké děti máte. Nakonec si ani nevzpomenete, jak se jmenujete. Nemoc, která člověka prakticky vygumuje ze světa a on se toho dožije. Někdo možná řekne: Pozitivní je právě to milosrdné zapomnění a neschopnost pozorovat vlastní úpadek. Možná. Falklandská akce (původně z Velké Británie) jakoby však chtěla říct, že demence může dát člověku i něco víc.

 

Z velkého propagačního plakátu „Dementia Awareness Week“, který visel i na místní poště, se smála stará babička. V jejím úsměvu bylo cosi hloupoučkého, ale také hodně srdečnosti. Celkový dojem byl optimistický. Vím o čem mluvím, tu babičku totiž shodou okolností znám už třicet let. Opravdu. Poprvé jsem jí uviděl na začátku své školní docházky. Musím se přiznat, že jsem si jí tenkrát neoblíbil. Až příliš mi připomínala určitý typ učitelek, se kterými nikdy nebyla žádná legrace. Celkový dojem: přísný dědek v dámském kostýmu. Také všichni kolem, mně v tom utvrzovali. V televizi jí dokonce pomlouvali, že je od imperialistů. Říkali jí Železná Lady. Jako školáček jsem na tom nenacházel nic pozitivního.

 

Proč si vlastně k propagaci demence vybrali Margaret Thacherovou? A ještě k tomu na Falklandských ostrovech! Asi chtěli ukázat její obrovskou moc. Myslím té demence. O moci M. T. na Falkalndech nikdo nikdy nepochyboval. Přinejmenším od roku 1982. Byla to především její rozhodnutí, která vedla k vyslání Britských ozbrojených sil do Jižního Atlantiku, aby z ostrovů vypudili Argentinskou armádu. Ta se jim tam zničeho nic v plné zbroji nastěhovala a prohlásila je za své území. V období krvavého konfliktu, který následoval potom M.T. hledala a nacházela diplomatické spojence. U planoucích ohňů oslav Velkého Britského triumfu si nakonec ohřála svou politickou polívčičku (Patriotismus je výhřevné palivo, obzvlášť v Británii). Někteří říkají, že jí to vyneslo další volební období. Neříkám to proto, abych jí očerňoval. Nemám k tomu důvod, protože si myslím, že její záoceánští političtí protivníci - tehdejší Argentinská vláda, byla banda darebáků a jejich následovníci si u ohňů Velké Argentinské porážky ohřívají polívčičku dodnes. Falklanďané jsou také dodnes vděční Britům, že je z toho vysekali.

 

Dneska se na mě tehdejší ministerská předsedkyně směje z plakátu. Nikdo jí nemůže podezřívat, že tím sleduje politické cíle. Železná Lady se směje jen tak. Už nepřipomíná ty protivné učitelky. U někdejšího školáčka našla sympatie. A také soucit. Demence dokáže divy. Trvalo jí to třicet let.

 

P.S. Napříště by měli vytisknout podobný plakát M.T., ale tentokrát s bezzubým dědečkem – argentinskym generálem L.F. Galtierim (vrchni velitel Argentinske okupace) Vyvesil by se před volbami. Nová mezinárodní koalice „Demence k trvalému Míru“. Hlavním bodem programu je okamžité ukončení všech válek, protože válka je zločin. Nevinným vojákům se v ní upírá základní lidské právo se své demence dožít. Já bych je volil.



Menu Back to Life on board