TORY ISLAND, IRSKO

Uvězněni na Tory Island

Právě dnes jsme desátý den (nebo jedenáctý) uvězněni na Tory Island na severozápadě Irska. Celou dobu je průměrný vítr 8 B, navíc rovnou ‚od huby‘, takže se nedá pokračovat, ačkoliv bychom rádi. Sedíme v přístavu a občas, když počasí dovolí se projdem po ostrově. Loď je zasypávána sprškami z moře a chomáčky mořské pěny a občas skáče na vlnách jak pominutá. Přístav totiž zase není tak dobře chráněný. Alespoň už jsme vynalezli způsob, jak se vyvázat a neorvat lana. To se trochu spleteš a máš po zánovním špagátu, ani nemrkneš… Z počasí jsou vedle i místní, kteří jsou sice na ledacos zvyklí, ale přes týden bez spojení s pevninou v září, to nepamatují. Jinak jsou to drsňáci.


 
    V přístavu na Tory Island            Za bouře se loď na lanech cuká a lana praskají  

 

To není sníh. Jen vítr si pohrává s pěnou z rozbouřeného moře.


Ostrov je posetý mušlemi i na padesátimetrových útesech, zimní bouře pokrývají domy pěnou a řasami a do některých domů teče i voda. Sem tam tu ztroskotá nějaká loď, naposledy v létě minulého roku. Krásná dřevěná, historická. V Irsku dost známá, nebož na ní natáčeli nějaký seriál. A dnes zbylo na břehu pár vyvržených žeber a plachtami přikrývají seno, aby nezmoklo.


Zajímavostí je, že ostrov má svého krále – něco jako starostu, ale je to zvolený ‚king‘. Sluhy nemá a na hradě nebydlí, protože je tu jenom zřícenina. Je umělec – maluje a prodává naivní obrazy. Je k nám moc hodný, vypráví nám o historii ostrova. Předevčírem nám přinesl pytel uhlí, stará se, jestli máme dost jídla a peněz ( a není tu sám). My říkáme, že nic nepotřebujeme, že jsme na dlouhou plavbu připravení, ale oni o tom vůbec nemají představu. Když jsme jim řekli, že jsme připluli z Islandu, tak jsme pro ně něco jako hrdinové.


Dan

Tory Island, 20.9. 2004

Tory Island

Bůh je Ir

Angličany, ty tu asi nikdy neměli moc v lásce. Především jejich vládu, tedy anglickou vládu nad Irskem. Proto to dříve určitě platilo víc než dnes. 

Stalo se tu prý před mnoha léty, že se Angličané rozhodli na divokém necivilizovaném ostrově zavést pořádek. A když ne pořádek, tak alespoň vybrat daně. Dosud se jim to nedařilo a obyvatelé Tory se k placení sami neměli. Ani se není co divit, z čeho taky na chudém ostrově našetřit? Byl tedy vyslán dělový člun, oficiálně s téměř misijním úkolem: přivézt civilizaci zaostalým a zkaženým domorodcům. Není divu, že takovou misii neviděl na Tory nikdo rád. 

Hněv i strach z toho co bude přivedl obyvatele ostrova na návrší a když byla loď na dohled, všichni si moc přáli, aby se něco stalo. A jediné, co jim zbývalo bylo modlit se. A modlili se tedy: "Pane Bože, dej ať se té lodi něco stane". Protože si to asi moc a moc přáli, loď najela v blízkosti ostrova na útes a okamžitě se potopila. Zachránilo se šest členů posádky a z vybírání daní a šíření civilizace nebylo tenkrát nic.

        Co k tomu dodat? Když se u nás někdo modlí třeba aby sousedce chcípla koza, tak je to falešná modlitba, která prý nemůže být vyslyšena. V Irsku je to, jak se zdá, jinak. Bůh je Ir, možná že z Tory Island.

 

 

 

Tory Island

 

 

 

 

A ještě k těm útesům. Před několika lety zde ztroskotala dřevěná plachetnice. Slavná po celé zemi z televizního seriálu. Její trosky leží na pláži dodnes. Kolem stejného útesu projížděla v těsné blízkosti Polárka. Obyvatelé to sledovali ze břehu. Jestli se modlili nevíme, ale když jsme propluli, pořádně si oddechli a začali nám vyprávět neobvyklou historii těchto zrádných míst. 

 

 

 

Tory Island

 


Je to Amerika?

V době velkého hladomoru se vystěhovalo mnoho Irů do Nového světa. Byla mezi nimi i jedna žena z Tory Island.Vypluli z Derry (jak nám tu vysvětlili: neříkat Londonderry, to si prý vymysleli Angličané) , cestou ještě zamávala rodnému ostrovu a protože jí pobyt na moři dvakrát nesvědčil, odebrala se do podpalubí, kde tiše trpěla a bojovala s mořskou nemocí. Trvalo to prý několik týdnů, říká se že dokonce třináct, ačkoliv tomu snad ani nelze věřit. Ten rok to bylo s větrem prachbídné a plachetnice vlastně nemohla plout. Když se po dlouhé době paní odvážila na palubu, zaradovala se, protože v dálce uviděla břeh. Zeptala se námořníka, který postával opodál: "To je Amerika?" "Ale co Vás vede paní, to jsou pořád ještě Irské břehy", zněla odpověď. Za celou tu dlouhou dobu se valně nevzdálili od jejího rodného ostrova. 

V průběhu cesty přes oceán několik lidí zemřelo. Tělo se podle tehdejšího zvyku zabalilo do bílého plátna a hodilo do moře. I naše paní z Tory Island ležela na palubě zabalená do bílého plátna... Lékař, který tělo ohledal však na poslední chvíli zjistil, že není mrtvá. A co víc, během dalších dnů se zotavila, přežila cestu a v Americe žila ještě mnoho let. Její potomci tam žijí dodnes.

 

Vitráž v kostele na Tory Island

     

 


Menu   Zpátky na palubu