Norfolk

Několikadenní pobyt v Norfolku rozhodně nebyl chudý na zážitky. Jedním z důvodů bylo počasí. Studená fronta přinesla vítr, dle předpovědi až 35 uzlů, později 40. Kotvil jsem na ne zcela dobře chráněném místě, ale říkal jsem si, proč nevyzkoušet kotvu. Jen ať se ukáže, co dovede. Zůstal jsem na místě a ve střehu, co se bude dít. Dělo se a dělo hodně. Poryvy větru přicházeli ze strany, kde byla asi jednu míli jen volná voda a v zátoce se začaly tvořit velké vlny. Po několika hodinách to v lodi vypadalo jako při plavbě - házela sebou, nárazy vln, náklon když se loď vychýlila bokem k větru. Překvapilo mě, že předpověď stále trvala na 40 uzlech a věřil jsem tomu, že kotva ještě něco vydrží. Jenže k večeru vítr neustale zesiloval a pluhová kotva se pomalu ale jistě vydala na pochod. Nezbylo než odjet, abych neskončil někde na břehu. Zjistil jsem že bez pomoci dalšího člověka u kormidla nejsem schopen kotvu vytáhnout. Naštěstí jsem s tím počítal a jednoduše celý řetěz vypustil do vody, abych se pro něj druhý den za klidného počasí vrátil. Odjel jsem půl míle na chráněné kotviště blízko letadlových lodí, hodil druhou, větší kotvu a spal klidně až do rána. Druhý den jsem se pro řetěz vrátil a v nedaleké maríně zjistil, že vítr byl opravdu větší, než se předpokládalo. Naměřili 45 uzlů setrvalého větru (sustained), asi půl hodiny to bylo dokonce padesát uzlů a s poryvy samozřejmě mnohem silnějšími. Ten největší poryv vyhnal ručičku až na 80 uzlů. To moje malá pluhová kotva ani se 40 metry řetězu nemohla ve vlnách vydržet. Za dva dny přišel vítr znovu a konalo se druhé překotvování, už jsem v tom měl praxi.

 

Nevím jsem li "transient" nebo "cruiser" ale, vím, že jsem zde byl vítán.



V Norfolku jsem potkal zajímavé lidi od vody. Námořníky každým coulem a taky zpěváka, který se jmenuje Mike Aiken, žije na lodi se svou ženou a taky o tom společně zpívají. Připravují své druhé CD . Poslech toho prvního mi zpříjemnil plavbu do Karibiku. Od kapitána a majitele Rebel Mariny Davida Briggse jsem dostal darem padákovou kotvu ze které mám obrovskou radost. Takto vybaven mohu očekávat ty nejtěžší podmínky a bát se jich o něco méně. Vlastně jsem zde potkal samé příjemné lidi a většina z nich se mi snažila nějak pomoci. Díky tomu jsem se mohl odbavit, dokoupit poslední potřebné vybavení a vydat se na cestu právě v okamžiku , kdy se počasí nakrátko umoudřilo.

 

David Briggs zdědil vášeň pro moře a pro škunery. Ta v kanceláři nezačíná ani nekončí. Nyní pracuje na rekonstrukci krásného gaflového škuneru, který jeho otec používal jako vlečný remorkér.


Přece jen musím ještě něco o tomhle místě napsat. A není to pěkné. Cítil jsem se tu jako ve válce. Během dne tu stále létají vojenské vrtulníky, kolem se pohybuje nebo kotví mnoho vojenských plavidel (vznášedlo, bitevní loď a v jednu chvíli jsem viděl dokonce tři letadlové lodě). Zapnete vysílačku a i tam je toho plno. Nelíbilo se mi to.

 

Willoughby Bay - neklidné kotviště s fantastickými lidmi a válečnou atmosférou.



 

Zpátky na palubu