Vítejte na Antigue

 

Antigua

 

Ostrov jsme navštívili v době příprav na každoroční Classic regatu, na kterou se sjíždějí ty nejnaleštěnější plachetnice, jaké jsme kdy viděli. Přestože jsou většinou vybaveny supermoderně - elektronikou, elektrickými vinšnami atd, zachovávají si malebné kouzlo starých plachetnic. Nebo alespoň něco z toho. Dřevěné paluby, kladky, kroucená lana a naleštěné mosazné doplňky. 

 

 

 

Classic regata

 

 

 
    Při závodech musí posádka skočit ve správný čas ke správné vinšně            Posádky neleští jenom v noci  

   
    Nablízku je koš, kam si musíte odložit boty            Za tento naviják plavčíka nepochválí  

 

 

Navštívil jsem jednu takovou naleštěnou loď zrovna když pršelo. Překvapilo mě, jak rychle mi donesli ručník a divil jsem se, proč taková péče. Teprve po chvíli mi došlo, že se báli, aby nemuseli znovu leštit pokapanou podlahu.


Krásným místem je starobylá loděnice pojmenovaná po admirálu Nelsonovi. Zrestaurované budovy slouží jako muzeum a zároveň zde normálně funguje marína. 

 

Admirál Nelson

 

 

Admirál Nelson. Před sto lety shlížel z hospodského štítu na opilce, dnes na návštěvníky Nelsonova muzea. 

 

 

 

English harbor - Antigua

 

 

Přístav je jedním z dobře chráněných "huricane holes", kde mají lodě určitou šanci když přijde hurikán.  

 

 

 

Nelson boatyard

 

 

Vedle old-timerů jsme na Antigue našli také nejmodernější superjachty. Neubránil jsem se pocitu, že je to jen hromada naleštěného laminátu a nerezu. Plachetnice starého stylu "tall shipy" se mi líbí mnohem víc. Co si budou o těchto lodích myslet lidé za sto či dvěstě let?

 

 

 
    Tallship - briga s ráhnovými plachtami            Mirabella 5  

 

 

Století dvacáté a jednadvacáté podle stěžňů. Ten druhý je nejvyšší stěžeň na světě mezi plachetnicemi typu sloop.


Ještě obě lodě v jednom záběru. Je zajímavé srovnat, kolik lan ke stěžni vede. Napovídá to, o kolik je obsluha old-timeru náročnější a namáhavější. Na stěžeň Mirabelly nikdo za plavby lézt nemusí. Která z lodí víc potěší vaše oči?   

 

 


srovnání

 

 

 

Saint Martin/ Sint Maarten

Takový malý hurikán

Největší zajímavostí ostrova je letiště. Možná se mnou nebudou všichni návštěvníci tohoto ostrova souhlasit. Pro někoho bude lepší kasino, jiný radši dobře jí, nebo se válí na pláži a koupe se v bazénku luxusní vili, protože moře je -fuj- slané, někdo raději nakupuje zlato a diamanty jako cestující z cruiserů, jiný má rád holky v nočních klubech, někdo uhání na motorovém člunu v houfu jiných turistů po laguně, někdo radši závodí na plachetnici na každoroční Heineken regatě, další je celý vedle z desítek megajachet. Ale já si myslím, že všechno ostatní najdete snadno někde jinde a není třeba kvůli tomu jezdit zrovna sem. Tak krátkou runway jako tady nemá žádné letiště z těch, kde přistávají největší dopravní letadla jako Jumbo nebo Airbus. Pokud nějaká taková je, sotva se můžete postavit na začátek dráhy a sledovat, jak přistání dopadne. Na Martinu to možné je. Přistávající letadla klesají nad mořem, přelétnou malou pláž a silnici a dosednou pár desítek metrů za ní. Na silnici je neomezený provoz, takže na ní můžete stát, jestli na to máte nervy. V nedalekém baru dokonce najdete rozpis, kdy budou letadla přistávat. 

 

 
    Sunset beach bar, na prkne čerstvý rozpis leteckého provozu.            Dávej pozor nebo tě opískujem  

 

 

Přistávající letadlo může letět i šest metrů nad touto silnicí.

 

Stoupnul jsem si doprostřed, tam, kam míří dělící čára runwaye a díval se, jak se letadlo blíží. Když už bylo hodně blízko, vzpomněl jsem si na historky o tom, jak se tu stalo, že letadlo zbořilo při přistání koly plot (který stál hned za mými zády a byl o hodně menší než já) a něco mi říkalo "Sehni se". Bál jsem se, ale chtěl jsem to vydržet. Když bude nejhůř, tak se sehnu. Do poslední chvíle to vypadalo, že letí na nás. Pak nás převálcoval stín toho obra a za hrozného rámusu jsme si prohlédli vzorky jeho pneumatik. George nám říkal, že ten adrenalin, který člověk pocítí v okamžicích při "náletu" funguje spolehlivě a moc nezáleží na tom, kolikrát to člověk zkouší.

   

 

Letadlo odspodu. Detail ze St.Martinu

 

 

"Počkáme až odletí", řekli jsme si celí šťastní, že přiletělo zrovna Jumbo (a o něco později Airbus) a že jsme měli štěstí na velké letadlo, čekali jsme. Obr naroloval, z kabiny letadla mávají šílencům, kteří se postavili na pláž za letadlem. Pár desítek metrů od zádě letadla, když zastavilo a čekalo na povolení ke startu. "Běž k plotu, já tě natočim" povídá Hujer, "ať máš památku". Šel jsem tedy k plotu a chytil se ho jak jsem nejlíp uměl, aby mě to neodfouklo. Ozval se znovu příšerný kravál, teplý vítr zesiloval. V mžiku to byla vichřice. Prý se to dá srovnat s hurikánem, když sem přijde. Na Polárce jsme vítr stupně 12B jednou zažili a myslím, že tohle bylo podobné. Takže tu vlastně mají hurikán každý den. Zavřel jsem oči a chránil si tvář, abych o ni nepřišel. Létal písek a sem tam nějaký ten kamínek. Skončilo to rychle a letadlo za chvíli nabíralo výšku, nepříliš vysoko nad stěžněma plachetnic kotvících v laguně na druhé straně dráhy. Koukám pobaveně na turisty, které vítr skulil z pláže, málem až do vody. Těšil jsem se na videozáznam, ale nevyšlo to. Kameraman Hujer byl kamsi odfouknut i s celým štábem. Budete mi muset věřit, že jsem si to nevymyslel.    

 

 

Jumbo najíždí na runway

Jumbo už jede, držte se, nebo poletíte taky, ale na druhou stranu

 

 

 

Saba

 

SPZ z motorky. Mnoho jich na tomto ostrůvku nenajdete.


Saba je krásný ostrov. Jeden mohutný vyhaslý vulkán porostlý pralesem a na jih od něj kráter ukrývající pohádkově klidné mini městečko. Kdybychom nebyli na nejmenším ostrově holandských Antil řekli bychom vesnice. Tady je to ale správní centrum s úřady, nemocnicí a univerzitou (lékařství). Není sice velká, ale můžete se tu stát naprosto regulérním doktorem medicíny. Je dost možné, že je tady více studentů než stálých obyvatel. Tři ulice, pár domů a pak už začíná les. Lidé jsou tu pohodoví a záleží jim daleko víc na tom, aby se nám tu líbilo, než na tom, kolik utratíme.     

Na Sabu plachetnice nejezdí hojně. Není tu kde zakotvit a přivážou-li se na bóji, čeká je prohoupaná noc. Cesta na břeh v člunu může pak být hotovým dobrodružstvím. Tak jako se to stalo nám. Při přistávání to ještě ušlo. Vlna nás vyšoupla na maličkou plážičku mezi kamením. Zpátky, za tmy to bylo napínavé, protože nás příboj za přílivu nechtěl nechat odrazit a párkrát zaplavil člun vodou. Posádka se trochu prosolila a i motor si loknul slané vody. Start se nakonec povedl a tak jsme pádlovali ostošest. Proti vlnám a větru jsme rychlostí plže dorazili nakonec na loď. Z americké jachty na nás koukali udiveně. Stáli tu dva dny a na břeh se pro jistotu ani nevydali.

 

 

Razítko ze Sáby stojí za to.

Pokračování připravujeme.

 

Statia (St. Eustatius)

 

 

St. Kitt a Nevis

Sopka na ostrově Nevis

Sopka na ostrově Nevis

 

 

                                                                                                Další fotky

 

Guadeloupe a Les Saintes

 

  


Menu   Zpátky na palubu